Zajímavosti


ZPĚT NA ÚVOD

Název Kostarická republika/ República de Costa Rica
Poloha 82ş W - 86ş W / 8ş N - 11ş N, hranice s Nikaraguou na severu  a s Panamou na jihu; Tichý oceán na západě and Atlantický ocean na východě.
Rozloha 51,100 km2 (cca jako Slovensko ); od roku 2003 zahrnuje Kostarika do rozlohy také 589 682 km2 území na moři
Hlavní město San José ( 1 300 000 mil. obyvatel - s metropolitní oblastí )
Klima Tropické až subtropické
Nejvyšší bod Cerro Chirripó 3,810 m
Počet obyvatel 4 401 849
Hustota osídlení

84,65 obyvatel na km2

Ostatní velká města Alajuela (223 000)
Cartago (132 000)
Puntarenas ( 103 000 )
Heredia ( 104 000 )
Limón ( 90 000)
Liberia ( 47 000 )
Národnostní složení 97 % běloši (potomci Španělů)

2 % černoši (bývalí otroci nebo imigranti z Jamajky)

1 % indiáni (kmeny Bribri, Borucas atd.)

Jazyk Oficiální španělština, anglicky se mluví v okolí  Puerto Limon, indiánské jazyky
Negramotnost < 5 %
Náboženství římští katolíci 76.3%, evangelíci 13.7%, Svědkové Jehovovi 1.3%, jiní protestanti 0.7%, jiná náboženství 4.8%, bez vyznání 3.2%
Státní zřízení Demokratická republika, prezident
Administrativní členění 7 provincií; Alajuela, Cartago, Guanacaste, Heredia, Limon, Puntarenas, San Jose, dále členěno na kantony
Armáda Nemá armádu od roku 1949
Hlavní zdroj HDP Turistika, vývoz kávy, banánů, ananasu, elektronické součástky, textile, cukr
Ochrana životního prostředí 25 % území je pod ochranou státu, 3 % chrání soukromé organizace
Svátky 1. květen  - svátek práce
25. červenec připojení provincie Guanacaste
2. srpen Nuestra Seňora de Los Angeles
15. srpen ( Den matek )
15. září  ( nezávislost )
12. říjen ( Den kultur )
25. prosinec  ( Vánoce )
Národní strom Kostariky
Národní květina Kostariky
Řemeslný symbol – Ox-cart
Národní pták
Kostaričtí živočichové
Kostarické opice
Žabka Pumilio
Bazilišek zelený
Leguán zelený
Tukan žlutoprsý
Eylash viper
Morpho granadensis polybaptus

Národní strom Kostariky – Guanacaste

Kostarika má od roku 1959 svůj národní strom – strom Guanacaste ( Enterolobium Cyclocarpum Grysek  ). Byl vybrán na počest obyvatel provincie Guanacaste, za to, že se odtrhli od Nikaraguiy a připojili v roce 1 824  ke Kostarice.  Strom má rozložitou korunu a vrhá velký stín. Symbolizuje tak záštitu, kterou má obyvatelům přinášet kostarický stát.
Název Guanacaste pochází z jazyka indiánů kmene Náhuatl. Slovo Guanacaste znamená „strom ucha“, protože strom rodí ovoce, které připomíná lidské uši.
Tento strom se vyskytuje na pobřeží Střední Ameriky a v Antilách do nadmořských výšek 900 m. Dorůstá výšky 25 m až 50 m. Kmen má v průměru obvykle 2 metry. Větve rostou horizontálně.Roste rychle a svědčí mu nízké polohy a slunná místa jaká jsou právě v Guanacaste. Má bíle  květy a plody dozrávají během dubna a května. V ovoci se nachází obvykle 10 až 22 semen, která se používají v řemeslné tvorbě.  Jeho dřevo je také ceněné, protože je vodě odolné a snadno se opracovává.


 Národní květina Kostariky  - Guardia Morada ( Cattley Skinneri )


V roce 1939, založili v Argentině botanickou zahradu, která se jmenovala "Jardín de Paz" a požádali i Kostariku, aby zaslala svoji národní květinu. Tehdy  ale Kostarika ještě neměla svůj květinový symbol. Proto uskupení "Club de Jardines" a "Club Rotario" uspořádala jakousi veřejnou soutěž, aby byla vybrána květina, který by současně byla kostarická, původem z Ameriky a byla součástí kostarických zvyků.  Vyhrála orchidej „cattley skinneri“, která se vyskytuje v Kostarice hojně a roste na stromech, střechách i budovách. Podle kostarických tradic tato orchidej přináší bohatství a štěstí a symbolizuje krásu kostarických žen.

Tato květina byla prohlášena jako "Národní květinou" během vlády prezidenta Leóna Cortése Castro, rozhodnutím Nº 24 ze dne 15 června roku 1939. 



 Řemeslný symbol – Ox-cart

Z řemeslných výrobků je symbolem Kostariky vozík zapřahovaný za volské spřežení - Ox– cart ( la carreta costarricanse ). Pestrobarevný vozík tažený párem volů byl v koloniálních dobách používán pro převoz cukrové třtiny, tabáku a kávy.  Tento malý, ale masivní vozík hrál významnou roli v rozvoji kostarického zemědělství. První dodávky kávy do Londýna byly transportovány do přístavů z kávových plantážích právě na těchto vozících. Vozík na dvou kolech snadno překonával bahnité cesty, pláže, kopce, výmoly a potoky. Rolníci zdobili vozíky veselými, různobarevnými odstíny, aby vozíky zkrášlili, ale také aby je chránili před poškozením. Krásně vyzdobený vozík se tak pro venkovany stal prestižní záležitostí. Farmy se předháněly nejen v tom, která má nejlepší volská spřežení, ale také nejhezčí vozíky.  Nikde se nevyskytují dva vozíky, které by byly zcela totožné.
V současnosti vozíky zdobí usedlosti jako dekorativní předměty, ale můžete je zahlédnout také na venkově při práci, kde se stále používají.
El Boyero je osoba, která vede volské spřežení  a pracuje v dešti, na slunci, v bažinách, blátě, ve dne a noci. El Boyero reprezentuje nezlomnou vůli kostarického lidu na počátku 20. století, hodnotu, která se stala stěžejní pro rozvoj kostarické demokracie.


 Národní pták

Kostarika má od roku 1976 i svého národního ptáka. Je jím nenápadný drozd hnědý, španělsky nazývaný  „Yiguirro“ ( Turdus gray ). Yiguirro  se vyskytuje v celé Kostarice a symbolizuje déšť zúrodňující půdu a tak i úrodnost kostarické země. Yiguirro zpívá, aby přivolal déšť. Zpívá totiž obvykle na začátku období dešťů a páří se i v tomto období. Hnízdí během dubna a května a v této době už nezpívá. Je to přátelský a mírumilovný pták, který se nebojí lidí.




 Kostaričtí živočichové


Do Kostariky jezdí především milovníci přírody, aby se kochali nádhernou flórou a zahlédli desítky druhů ptáků,  obojživelníků, hmyzu i savců. Dále jsou uvedeni někteří z typických a snadno pozorovatelných zástupců kostarické fauny.

 Kostarické opice

V Kostarice se vyskytují 4 druhy opic, všechny rodu „cebidae“. Turisté je mohou snadno zahlédnout, v některých oblastech se vyskytují všechny 4 druhy.

Malpa kapucínská ( cebus capucinus, capuchin, white-faced monkey, mono cara blanca )

Je ze 4 kostarických opic nejhojnější a nejsnáze pozorovatelná. Má chápavý ocas, který je na konci zatočený. Na zem sestupují často a hledají tu potravu jako zrna, bobule, hmyz a součástí jejich jídelníčku jsou  dokonce i ústřice.

Chápan středoamerický ( atteles geoffroyi, spider monkey, mono colorado), je pojmenovaná kvůli svým velmi  dlouhým a štíhlým nohám, pažím a ocasu. Skáčou tak snadno z větve na větev a  často bývají zavěšené pouze svým chápavým ocasem a přitom sbírají ovoce. Zřídka sestupují na zem. Vyžadují k životu velké plochy nenarušeného pralesu. Díky kácení lesů a lovu ( jejich maso se jí ) se z nich stal ohrožený druh.

Vřešťan pláštíkový (alouatta palliata, mono congo, howler monkey)

Vyznačují se nepřeslechnutelným řevem, takže je snadnější je zaslechnout než zahlédnout. Řev dospělého samce se může nést až do vzdálenosti 1 km dokonce i v hustém deštném pralese. Žijí v malých skupinkách a obývají vlhké lesy v nižších polohách. ŽOcas mají chápavý  a zatočený do spirály.

Kotul rudohřbetý ( squirrel monkey, mono titi )

Kotul je nejmenší z kostarických opic a je nejméně zastoupen. Je to malá opička, která má do délky pouze 25 -35 cm ( s ocasem až 45 ). Kotul je společenské zvíře, které se sdružuje do tlup až o 40 jednotlivcích. Často je vidět spolu s malpami kapucínskými. Pohybuje se v nižších až středních výškách deštného lesa, přemisťují se během dne za doprovodu hlasitého vřískání a kňučení. Živí se hmyzem a ovocem. Jako jediná z kostarických opic nemá chápavý ocas. Kotul je na seznamu ohrožených zvířat blízko vyhynutí a přežívá jenom v izolovaných oblastech deštného lesa jižního Pacifiku ( Manuel Antoni, Corcovado )

 

 Žabka Pumilio

Je malá jedovatá skákavá žába. Vyskytuje se v mnoha barevných variantách od červené, žluté až po modrou a s různě intenzivním tečkováním. Nejtypičtějším zástupcem je varianta červená. Anglicky se jí přezdívá také „blue jeans frog“, kvůli tmavě modré barvě končetin, které kontrastují s ostře červeným tělem. Vyskytuje se od Nikaragui až po Panamu v nadmořských výškách 0 až 1000 m nad mořem. Tyto drobné žabičky dosahují velikosti pouze 2,5 cm do délky.  Červená barva varuje predátory, že tahle droboučká žabka produkuje silné toxiny. Tyto toxiny mohou způsobit křeče, ochrnutí, případně smrt, pokud se dostanou do krevního oběhu zvířete. Domorodci používali žabky k lovu – zabili je, usušili a hroty šípů a kopí  namáčeli do zbytků žáby.

 

Bazilišek zelený ( basiliscus basiliscus, Jesus Chris Lisard )

Samečci mají za hlavou hřeben, který pokračuje až k ocasu. Samičky hřeben nemají a jsou menší. Dožívá se až 15 let. Pohybuje se velice rychle. Může prchat i na vodě, a to až rychlostí 15 kilometrů za hodinu. Právě kvůli schopnosti pohybovat se po vodě se mu v angličtině říká Jesus Christ Lisard ).

 

Leguán zelený ( iguana iguana )

Leguán zelený obývá deštný prales, okolí řek, jezer nebo močálů. V dospělosti se zdržuje v korunách stromů až do výšky 20  metrů.  V případě nebezpečí skáče ze stromu na zem nebo do vody. Dobře plave a potápí se. Pokud nemá možnost úniku, bráni se údery ocasu.
Hlava leguána je pokrytá nestejnoměrně velkými štítky. Okolo zorničky oka má žlutý a hnědý prstenec. Pod krkem je ze stran stlačený kožní lalok, který je u samců nápadně větší než u samic. Celé tělo pokrývají drobné šupinky. Jedinci pohlavně dospívají až ve věku 2,5 – 3 let.

 

Eyelash viper ( známý také jako Schlegelś viper, palm viper apod., v Kostarice známý jako „bocaraca“), česky křovinář ostnitý

Je relativně malý plaz, která zřídka přesahuje délku 75 cm, samice bývají delší než samci. Má širokou, trojúhelníkovou hlavu a oči s vertikálními zornicemi. Nazýván je podle šupin nad očima, které připomínají řasy. Existuje ve velké škále barev včetně žluté, červené, hnědé, zelené a dokonce růžové. Na základní barvě mají často hnědé nebo černé skvrny.
Vyskytuje se od jižního Mexika až po Ekvádor a Peru, v polohách až do 2 640 m nadmořské výšky, preferuje ale nižší polohy, vlhké tropické oblasti hustě zalesněné blízko vodních zdrojů. Jsou to noční živočichové, živí se především drobnými hlodavci, žábami, ještěrkami a malými ptáky. Nejsou to agresivní hadi, ale zaútočí pokud jsou ohroženi.

Morpho granadensis polybaptus.

Asi nejreprezentativnějším motýlem, kterého v Kostarice bez problémů zahlédnete, je motýl rodu Morpho. Létá téměř všude, horší je to s jeho focením. Zachytit ho v letu s otevřenými křídly, je opravdu oříšek. Sedá si většinou s křídly zavřenými.  Rozpětí jeho křídel je od 7 do 20 cm.  Nepřehlédnete ho díky velikosti a díky krásné modré barvě, která ale není způsobena pigmentem. Motýl má  na křídlech zvláštní nanostruktury, které odrážejí světlo a prostřednictvím interference ruší všechny barvy kromě modré. Na rozdíl od chemických pigmentů tyto fyzické barvy nikdy nevyblednou. Díky této své vlastnosti se o motýla začali zajímat  např. výzkumní pracovníci z BASF, kteří usilovali o to dosáhnout podobného účinku v laku s krystalickou disperzí.

 

Tukan žlutoprsý ( Ramphastos sulfuratus ) – keel billed toucan

Tukan obývá tropické pralesy, je hojně běžný ve většině národních parků v Kostarice. Můžete ho běžně zahlédnout, ale často vysoko v korunách stromů.  Živí se ovocem, občas stravu doplňuje drobnými plazy a hmyzem. Z tukanů je tento druh jeden z největších, na délku má až 48 cm, zobák měří až 15 cm a je různobarevně zbarven, Tukan hnízdí v děrách stromů, běžně má při hnízdění od dvou do čtyř  vajíček. Vedle tohoto nejvýraznějšího tukana se v Kostarice vyskytuje dalších 5 druhů Tukan hnědohřbetý ( Chestnut – mandibled toucan, ramphastos swainsonii) je zhruba stejně velký, ale  má dvoubarevný zobák, zespodu kaštanový a nahoře žlutý.


ZPĚT NA UVOD
DJanka(at)centrum.cz